Jelikož a Tudíž
Je jaro, potká mrože mrož.
Proč ne, dva mroži. Budiž.
"Já jsem,"dí první,"Jelikož."
"A já," dí druhý,"Tudíž.
A Jelikož hned tvrdí, že
mu pořád připadá,
že pana mrože Tudíže
tak trochu jako zná.
"Poslyšte, nejste vy ten mrož,
co ležel tady vedle?"
A Tudíž na to: "Ale což-
a celou zimu hnedle!"
A upřenýma očima
si měří Jelikože
a taky už si vzpomíná:
"Jakpak by ne, můj bože!
Vždyť vy jste ležel na bříšku
půl roku tuhle na kře!"
"Hned vedle tebe, Tudížku!
Jak žiješ, drahý bratře?
A copak dělá Leč a Byť
a vaše malá Pakli?"
A museli se políbit,
až kly o kly cvakly.
Co báseň říká? Jelikož,
je velmi mooudrá, tudíž
nám říká, že mrož Jelikož
měl bratra jménem Tudíž.